V pátek 28. června v 11 hodin probíhá rozloučení s naším andílkem. Kamarádka hlídá S. a její sestřenici u nás doma, aby nemusely holky na pohřeb.
U kostela už čekají mlčící příbuzní se slzami v očích, my s O. jdeme dovnitř. Musíme ještě dořešit nějaké detaily s muži z pohřební služby.
Pohled na malou bílou rakvičku mi podlomí kolena. V ní je tělíčko mého milovaného chlapečka. Všude kolem jsou květiny - jsem moc ráda, že přestože se dnes rozdává vysvědčení, zvládli nám takovou krásnou výzdobu zařídit.
Do rakve bych chtěla ještě dát Kryštůfkovi dopis, který jsem mu napsala, a andílka od tety.
Obřad je důstojný a jsem ráda, že se to uskutečnilo zde a ne v neosobních prostorách krematoria.
Po obřadu nám odvážejí našeho andílka pryč a my mu dáváme poslední sbohem...
... asi týden po rozloučení je domluveno uložení urny do rodinné hrobky. Uzavírá se tím kruh tak krátkého života našeho milovaného Kryštůfka. Zůstává jen strašlivá bolest v srdci, vzpomínky a moje jizva po císaři.
Žádné komentáře:
Okomentovat