Chystáme pohřeb

Od doktorky, která má službu, dostáváme potvrzení o úmrtí, se kterým se máme dostavit na pohřební službu, která pohřeb zařídí. Po víkendu bude provedena pitva, která zjistí příčinu smrti. Ač se nám tahle představa nelíbí, je to zákonem nařízený postup.

V sobotu míříme do Karlína, abychom vypravili pohřeb. Dům pohřební služby z vnějšku nevypadá tak strašně, jako když vejdete dovnitř. Úřednice odbavuje rodinu, která přišla před námi a nás posadí do "čekárny". 

Neumím si představit příšernější místo. Zatuchlá nevětraná místnost se zařízením z 90.let. Na stolku katalogy věnců, parte a rakví. Na židličky se člověk štítil sednout, ale pohled vedle stolu na složená nosítka na mrtvoly, na kterých byly složené černé pytle, člověka do židle usadil. 

Jako by nestačilo to, že člověk jde zařídit rozloučení se svým milovaným.

Trvá to nekonečně dlouho než nás úřednice zve do kanceláře a následně zapisuje naše požadavky. Představu o rozloučení máme, bude to církevní pohřeb v kostelíku v Jinonicích pro širší rodinu. Termín je už domluvený s farářem. Většinu věcí si zařídíme sami, i přes to je takový pohřeb docela drahá "sranda". 

Nakonec s těžkým srdcem předávám úřednici igelitový pytlík s věcmi, ve kterých našeho andílka pohřbí a s hračkami, které bude mít s sebou. Vše si zapisuje. Tašku pak pověsí na věšák vedle igelitky s věcmi předchozí nebožky a mně je strašně smutno. Co po člověku zbude? 

Odcházíme a odpoledne strávíme my tři pohromadě.